Úspěšný sedmdesátník na Veveří

Ústav analytické chemie Akademie věd ČR, v. v. i., slaví sedmdesátiny. Z někdejší laboratoře umístěné v brněnském činžáku se stal mezinárodně respektovaný vědecký ústav s vlastními důstojnými prostory. S jeho ředitelem Ing. Františkem Foretem, DSc., jsme mluvili o začátcích, o lidech, kteří ústav formovali, i o tom, proč se sem mladí vědci rádi vracejí ze zahraničních praxí. A samozřejmě o přínosech zdejších výzkumů.

Dnešní sídlo Ústavu analytické chemie Akademie věd ČR na ulici Veveří

Přibližte nám, prosím, alespoň stručně historii vzniku ústavu.

Ústav vznikl v roce 1956 díky aktivitám profesora Janáka jako laboratoř pro analýzu plynů. V té době to byla mimořádně důležitá oblast, protože plyny i ropa se tenkrát analyzovaly velmi obtížně. Profesor Janák přišel s metodou, jež byla předzvěstí dnešní plynové a kapalinové chromatografie, a vyvinul přístroj, který se pak používal desítky let po celém světě.
Dodnes máme jeden z nich vystavený u vrátnice. Věnovala nám ho společnost British Petroleum poté, co ho přestala používat, po více než dvaceti letech provozu. Už ta délka používání ve společnosti světové úrovně mluví sama za sebe.

Budova na ulici Veveří, v níž ústav původně sídlil

Kdy jste se Vy sám seznámil s ústavem?

Přišel jsem na exkurzi jako student gymnázia, a to v podstatě rozhodlo o mém budoucím profesním životě. Ústav tehdy sídlil v činžáku na tehdejší Leninově ulici, laboratoře byly v jednotlivých pokojích bytů, vybavení bylo zastaralé, ale nápady vynikající.
Pamatuju si první kapalinový chromatograf – jako první vzorek do něj dali frankovku a dostali tři píky (vrcholy analytické křivky v grafu – pozn. red.). To mě úplně nadchlo. A ještě jedna věc, pro mě hodně důležitá – neříkali si tam „soudruhu“, ale „pane“ a „paní“. To bylo v té době naprosto, naprosto výjimečné.

Z gymnázia jste tedy šel na vysokou školu a kam potom?

Po vysoké škole jsem se sem vrátil a zůstal jsem, s desetiletou přestávkou, kdy jsem byl pracovat v USA. S manželkou jsme původně neplánovali návrat, ale v určitou chvíli k němu dospěly   rodinné okolnosti. Ty rozhodly. Dneska si myslím, že to byl správný krok.

Jak se ústav za tu dobu změnil?

Věnujeme se analytické chemii v mnohem širším smyslu – bioanalýzám, medicíně, diagnostice a materiálovým vědám. Máme pět vědeckých oddělení včetně jednoho pracoviště v Praze. Přístrojové vybavení je samozřejmě moderní.

Klíčové ovšem nejsou jen kvalitní přístroje, klíčoví jsou lidé. Vychováváme si vlastní studenty, kteří u nás dělají na své doktorské práci, po doktorátu odcházejí do zahraničí a část z nich se vrací. Zhruba polovina, což není běžné. Na to jsme docela hrdí.
Důvodem je jistě prostředí ústavu i samo Brno jako město, kde se dobře žije, po všech stránkách. Je tak akorát velké, má výbornou polohu z hlediska krajiny i dopravy, občanské vybavení a vyklubalo se z něho město vědy a studentstva.

Můžete uvést příklad úspěšné spolupráce se zahraničím?

Například spolupráce s firmou Roche vedla k vývoji zařízení, které dokáže zakoncentrovat velmi malé množství DNA. To je důležité například při sledování návratu nádorových onemocnění.
Vývoj od nápadu po produkt není jednoduchý, trvá typicky sedm až osm let.

Jedna spolupráce vznikla kuriózní náhodou – doktorand seděl na Bláhovce na pivu a vedle něho nějací lidé, kteří se bavili o nanomateriálech. Dal se s nimi do řeči, protože se téhle problematice věnoval, a uvědomil si, že mají asi dost společného. Byli to kolegové z Mendelovy univerzity. Výsledkem byla spolupráce ústící do technologie impregnace dřeva pomocí nanočástic železa a evropský patent.

Náhoda ?

Náhoda slouží málokdy, ale připraveným někdy ano.

Jak vidíte budoucnost?

Jako zajímavou v mnoha směrech. Perspektivní je například výzkum upkonverzních nanočástic, které umožňují extrémně citlivou detekci až na úrovni jednotlivých molekul.
Jsme blízko k medicíně, děláme analýzy ze suchých krevních skvrn i analýzy glykovaných proteinů, které umožňují odhalit závažná onemocnění.

Analyzujeme aerosoly ve vzduchu i částice v dechu, které mohou vypovídat o stavu organismu. A řadu jiných věcí, ale to bych začal mluvit moc odborně.

Nevědecké výsledky práce zaměstnanců. I když – kdo ví? Každoroční předvánoční soutěž v pečení vánoček

Co zůstává tradicí ústavu?

To, že pořád objevujeme nové věci. A že tady intenzívně pracují vysoce kvalifikovaní a zodpovědní lidé, které to baví. Pro zájemce pravidelně organizujeme Dny otevřených dveří a virtuální prohlídka ústavu je zachycena na Street View & 360o v mapách Google – http://bit.ly/4bAexxt.

Děkuji za rozhovor a přeji dalších úspěšných 70 let.

RNDr. Miroslav Sedláček